Stezku vedoucí kolem několika vodopádů najdete asi 10 kilometrů severně od známého zimního střediska Dolomit – Cortina d’Ampezzo.

Když jsme se blížili k parkovišti, uvědomil jsem si, že jsem se sem už jednou chtěl vypravit, a to téměř přesně před rokem, ale zastihl nás tu celkem nepříjemný liják a tak jsme tehdy ani nevylezli z auta.

Tentokrát jsme měli krásně, sluníčko svítilo a nebylo třeba, abychom byli nějak zvlášť nabalení. Vyrazili jsme příjemnou trasou lesem, kde mi Eliška začala vyprávět o hororu, ve kterém podivné stvoření s podobou obřího krvelačného losa vraždí německé hikery na výletě. Vím proč se na horory nekoukám, přesně proto, aby mi nedělalo problém jít lesem, klidně v noci nebo si v lese ustlat a spát.

Cesta vás asi po 3 kilometrech dovede k prvnímu vodopádu, respektive k vyhlídce na něj. Ten je asi 90 metrů vysoký a tím i největší v oblasti. Bylo to ideální místo na chill a tak poté, co jsme odsud zkusili vodopád v údolí párkrát vyfotit, vybalili jsme lovečák, chleba, sýr a taky Club-Maté. Jediné co chybělo byla salátová okurka. Moje oblíbená „ideální zelenina na výlety“.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Jakub Mařík (@jakub_marik),

Z vyhlídky pak cesta prudce sestoupá do údolí k vodopádu, odsud pak údolím dojdete k vrchnímu vodopádu, kde cesta vede pod převisem za ním. Možnost projít se za padající masou vody pro mě vždycky znamená plusové body pro daný vodopád. Připomíná mi to totiž můj kdysi oblíbený seriál o Bílém Tesákovi, kde měli za vodopádem svou tajnou skrýš.

Dál cesta pokračuje podél říčky a je tu ještě několik dalších vodopádů, ale na to jsme již my neměli čas a vydali jsme se po navazující cyklotrase zpět k autu.

Btw. Eliščin článek o tomhle hiku najdete TADY.

Přejít na mapu