Vysoké Tatry nabízí spoustu zajímavých tůr, my jsme se naposledy vydali na Batizovské Pleso (1884 m.n.m.), které sousedí s nejvyšším vrcholem Tater– Gerlachovkým šítem. Nejkratší trasa vede z osady Vyšné Hágy po žluté turistické značce. Podle průvodců by cesta měla trvat asi 4,5 hodiny a vede nejdříve lesem a v další části pak kosodřevinami. Přímo u Batizovského plesa pak trasa přetíná i Tatranskou magistrálu, která je značená červenou turistickou značkou.
My jsme vyrazili někdy kolem půl třetí, což nebylo úplně včas, protože bylo jasné, že za 4,5 hodiny celou záležitost nejspíše nestihneme. Po cestě jsme se občerstvovali hrstmi brusinek, které v tu dobu akorát dozrávaly. Když jsme dorazili k plesu, překonaných více než 750 výškových metrů bylo znát i na teplotě. Schoulení v šusťákovkách jsme si na břehu dali zaslouženou svačinu. Pak jsem se snažil vyfotit pár fotek, ale to už Patricie pomalu začala být vystrašená, že se nestihneme vrátit zpět dřív, než padne tma. Nestihli jsme.
Provizorní Nordic wallking
Když jsme se vydali na zpáteční cestu, začínala právě „Zlatá hodinka“ a já jsem trochu zklamaně koukal zpět k plesu a Gerlachovskému štítu, které právě osvětlovalo perfektní světlo, ale já už jsem neměl nejlepší pozici na focení a zároveň ani čas. Stmívat se začalo dost svižně a než jsme dorazili na rozhraní lesa, už jsme prakticky neviděli pod nohy. Vzhledem ke kamenité cestě to nebylo úplně optimální a vlastně ani moc bezpečné. Začal jsem svítit telefonem a doufat, že nám posledních pár procent baterie vystačí zpět do civilizace. Z oklestěných smrkových větví jsem Patricii i sobě vyrobil provizorní hole, které nám v náročném terénu alespoň trochu pomáhaly. Ani hole nás ale nezachránily od toho, aby Patricie špatně stoupla a zvrtla si kotník. Chvíli jsem si představoval jak Patricii ponesu ještě dobrou pětinu cesty na zádech, ale nakonec stačila jednoduchá opora.
Hřiště místo kempu
Zpět ve Vyšných Hágách se před námi otevřela další otázka, a to kde budeme tu noc spát. Podle internetu jsme nedokázali najít žádný kemp či pension v blízkém ani o něco vzdálenějším okolí a tak jsme se obrátili na místní domorodce. Ti nám potvrdili že internet má pravdu a v okolí opravdu nic není. Pak nám ale poradili, že stan si vlastně můžeme postavit na starém fotbalovém hřišti v dolní části obce. Neměl by nás tam prý nikdo vyhánět ani rušit, snad jen případně kromě divočáků. Podobnou otázku jako my řešil i jiný český pár, který jsme u hospůdky potkali a tak jsme jim nabídli, že je na hřiště svezeme. Spali pod širákem, odvážlivci. Ani jsem jim to s tím nočním deštěm nezáviděl.
