Tre Cime di Lavaredo jsou klasika. Zase, další. Skupina tří skalních štítů je asi vůbec nejčastějším symbolem Dolomit. Dosahují výšky bez jednoho metru 3 kilometrů nadmořské výšky. Autem se dá dojet po placené horské silnici (cena 25 Eur za osobní auto) až na parkoviště u chaty Rif. Auronzo (2333 m.n.m.). Odtud vede dostatečně široká cesta k chatě Rif. Lavaredo. My jsme si po cestě odběhli pár desítek metrů do údolí kterým protéká potok a kde se pásli koně. Koně a hory, to je dokonalost, to jsem si prostě nemohl odpoustit.
Od chaty Lavaredo jsme pokračovali směrem na Rif. A.Locatelli přes sedlo mezi Cima Piccola a Cime Passaporto. Ze sedla se dají zvolit dvě cesty – spodní, dostatečně široká i na kočárek (fakt tam s kočárkem někdo jel) a druhá která vede asi o 60-80 metrů výš, je o poznání náročnější a my sme na ní objevili několik zajímavých míst.
Drama jako z filmu
Prvním místem byl kámen, který zdánlivě nebezpečně balancuje na skalním výběžku a na který jsem se prostě musel vyškrábat a mít na něm fotku. Patricie mi udělala pár fotek a pak vyžadovala, abych dost rychle slezl. Já sem si ale musel ještě udělat Google streetview 360 fotografii. Je pravda, že když jsem pořizoval snímky nebe nade mnou a lehce se mi zamotala hlava, necítil jsem se zcela sebejistě. Každopádně Patricia se naštvala a když jsem slezl, už naštvaně odcházela. Následně se jala demonstrativně slézat z horní cesty na tu spodní. Ne, mezi cestami nebyla žádná spojující cesta, byl tam dost příkrý a reálně nebezpečný suťový svah. Naštěstí jsem jí doběhl včas a když udělala po suti první krok dolů a začala padat, stihl jsem jí zachytit za ruku. Drama jako z filmu. Vytáhl jsem jí zpět na cestu k sobě. Aktuální šok z reálného nebezpečí a vlastní blbosti naštěstí rozptýlil uraženost a naštvanost a pokračovali jsme v cestě.
Druhým zajímavým místem byl zbytek opevnění – místnost vyrubaná ve skále, zárubně dveří. Jednalo se o jednu z pozic vojenských posádek z období první světové války, kdy zde probíhaly těžké boje mezi rakušany a italy. Takových otvorů je možné při pozorování skalních masivů objevit na různých místech v okolí mnohem víc. Další je hned nad chatou A.Locatelli.
U chaty A.Locatelli jsme si dali svačinu – fazole Heinz v tomatové omáčce, okurku, lovečák – jednoduše energie sbalená na cesty. Udělali jsme pár fotek (za chatou je krásný pohled na Lago dei Piani) a vydali se z druhé strany kolem vrcholů Tre Cime a kolem chaty Langalm zpět. Celá trasa má asi 9,5 kilometrů a není ani příliš náročná na převýšení, které by bylo nutné zdolat. Příjemným tempem se zastávkami a focením na 3-4 hodiny.
