Tahle pevnost na izolovaném skalním útesu s výhledem na Mrtvé moře má dost pohnutou historii. Postavil ji židovský král Herodes Veliký v 1. století před naším letopočtem jako jedno ze svých sídel s důležitou strategickou polohou.

Masada je v poměrně nedostupné a né příliš obydlené oblasti na východním okraji Judské pouště a vedou kolem ní dvě důležité cesty. Herodovi sloužila jednak jako zimní sídlo a zároveň jako strategický bod, kam se v případě nutnosti mohl stáhnout, pokud by nedokázal čelit nepřátelům na bitevním poli.

Vzhledem k letopočtu zbudování Masady asi správně tušíte, že ten král byl ten Herodes, o kterém se mluví v Bibli a kterému je přisuzováno povraždění novorozeňat v Betlémě. O této části historie se židovské dějiny tolik nezmiňují, ale i bez toho je období vlády Heroda dost zajímavé, stejně tak ale i historie Masady po jeho smrti.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Jakub Mařík (@jakub_marik),

Krátce po Herodově smrti Judeu anektoval Řím, který do Masady umístil vojenskou posádku. Ta zde byla až do počátku prvního židovského povstání, kdy se roku 66 pevnosti lstí zmocnil oddíl zélótů. Židé Římany pobili a z pevnosti si utvořil základnu odkud podnikali útoky do okolí. Pod vedením Menachema Galilejského se odsud nakonec vypravili obléhat Jeruzalém, který donutili ke kapitulaci a všechny Římany včetně žen a dětí pobili. Přesto, že jim dříve slíbili možný odchod.

Pro vzbouřence to nakonec v Jeruzalémě nedopadlo úplně dobře a jejich zbytek tak nakonec pod vedením El’azara ben Ja’ira uprchl zpět na Masadu, kde se opevnili. Ke vzbouřencům se tu postupně přidávali další členové včetně svých rodin, až nakonec v době, kdy sem přitáhla 10. legie Fretensis, činil počet osob v pevnosti asi 960. Římané začali pevnost obléhat, ale protože pevnost byla dobře zásobená jídlem i vodou, začali brzo ze západní strany pevnosti budovat násep, aby mohli na pevnost zaútočit se svými obrněnými věžemi. Díky těm i nakonec pevnost dobili. Respektive né tak docela.

Když už bylo nevyhnutelné, že pevnost následujícího dne padne, rozhodli se její obránci raději dobrovolně ukončit své životy, než aby padli do zajetí a stali se otroky Římanů. Vylosovali deset mužů ze svého středu, kteří nejdříve zabili ženy a děti a pak podřezali všechny ostatní. Těch deset pak vylosovalo mezi sebou jednoho a ten zabil zbylých devět a jediný pak na sebe přijal hřích a spáchal sebevraždu. Římané se pak o tom, co se v noci stalo, dozvěděli od několika židovských žen, které se spolu s pár dětmi ukryly v cisternách na vodu. Představoval jsem si tu historickou situaci, tu nevyhnutelnost a zoufalost. Jaké to asi muselo být? Fuj.

Na Masadu se dá dostat třemi způsoby – z východní strany od Mrtvého moře můžete vyjít nahoru pěšky takzvanou Hadí stezkou (2 kilometry s převýšením asi 320 metrů), nebo se můžete nechat vyvézt lanovkou, kdy cena lanovky i se vstupenkou vás vyjde na 75 NIS (vstupenka bez lanovky stojí 20 NIS). Třetí možností je dojet autem ze západní strany, odkud je to pěšky nějakých 700 metrů s převýšením slabých 86 metrů. My jsme zvolili přesně tuto cestu.

Výhled do okolní krajiny je z Masady opravdu krásný. Zcela nepřekvapivě ten nejúchvatnější je ze severní strany, kde měl tříúrovňový palác s terasami zbudovaný i Herodes. Na jedné straně uvidíte útesy táhnoucí se daleko na sever a na straně druhé Mrtvé moře.

Na náhorní plošině si můžete prohlídnout spoustu pozůstatků původních staveb – od kasematových hradeb po obvodu, přes jednotlivé části paláců, vodních cisteren či zásobáren a skladů na potraviny. Kolem celé pevnosti uvidíte také zřetelné zbytky osmi římských táborů z doby obléhání. Ty byly zbudovány vzájemně na dohled, aby si jejich posádky v případě potřeby mohly přispěchat na pomoc. Zbytky táborů a náspu pro útočné věže dnes představuje jeden z nejzachovalejších pozůstatků Římského obléhání.

Masada zůstala symbolem i pro současný židovský stát a i dnes zde izraelští vojáci skládají přísahu, která zahrnuje zvolání “Masada shall not fall again.”.