Co je lepší než výhledy v horách? Asi jen výhledy v horách v kombinaci se skvělou architekturou. A přesně to dostanete i u muzea Reinholda Messnera na hoře Kornplatz.
Po zdolání 14 osmitisícovek, výprav na jižní i severní pól, do pouště Gobi a následných přednáškových tour a psaní knih se Messner posledních 15 let věnuje budování svých horských muzeí. Zkratka MMM znamená Messner Mountain Museum a to na hoře Kornplatz je v pořadí šesté a poslední. Kromě hory Kornplatz je najdete také na hradě Sigmundskron, na Monte Rite (2182 m.n.m), hradě Juval ve Vinschgau, hradě Bruneck a v Sunden am Ortler.
Muzeum MMM Corones na hoře Kornplatz, největším lyžařském středisku Jižních Tyrol, je věnované historii horolezectví. Podle svých slov by Messner rád, aby se i v době, kdy se horolezectví stává čím dál více sportem, udrželo povědomí o tom, jaká byla jeho tradice.
Pro stavbu muzea se Messner spojil se světoznámou architektkou Zahou Hadid, která vytvořila návrh stavby zapuštěné do vrcholu kopce. U betonové budovy se tradičně vyhýbá ostrým hranám a panoramatická okna a terasa poskytují návštěvníkům výhled na Zillertalské Alpy. Výhled směřuje i na Dolomity a také na masiv Geisler, kde Messner jako malý kluk s horolezením začínal.
Tuhle vizuální pecku jsem měl v hledáčku už déle, ale až teď na výletě s Eliškou (asi ji budete znát z blogu Timetofit, kde najdete i její článek o tomto místě) se hodilo naplánovat sem trasu a zastávku. A tedy nejen zastávku, rozhodli jsme se, že tu i přenocujeme.
Po drobném karambolu s navigováním ve středu večer, kdy jsme z Čech chvilku před půlnocí omylem dojeli k hotelu sice s podobným jménem, ale asi o 220 kilometrů jinam, než jsme měli v plánu. Stane se. Druhý den jsme tedy z nabitého programu vypustili plánovaný hike na vodopády a směřovali jsme rovnou k hoře Kornplatz a lanovce na její vrchol. Na místě se ještě intenzivně lyžovalo a my jsme působili s trekovými batohy a pohorkami možná trochu nepatřičně, ale to nás nemohlo rozhodit.
U Muzea zrovna probíhalo natáčení nějakého pravděpodobně reklamního spotu na kdoví co, možná sportovní vybavení nebo oblečení. Chvilku jsme se tedy plácali kolem muzea, fotili, Eliška lítala s dronem a když se kopec vylidnil a i filmaři zmizeli, postavili jsme si stan na malém plácku bez sněhu. Přímo před jedním z panoramatických oken muzea. Večeři měla na starosti Eliška, takže jsme měli delikátní lyofilizované Kuře Tikka Masala a Mac’n‘Cheese. K tomu láhev vína a na kutě.
Ráno bylo zataženo, takže jsme na východ slunce z vyhřátých spacáků nevylézali. Jaká škoda. No vyrovnal jsem se s tím. Pak už jsme si jen zabalili, ještě cvakli pár dalších fotek a vyrazili k autu a za dalšími cíli.
2 Komentáře