Údolí Rýna, které vypadá jako by to místo ani nebylo v Evropě, jsem měl v merku už nějakou tu chvilku. Až teď ale přišel čas si tu naplánovat zastávku. A vyšlo to rovnou na zastávku se přespáním.

Podle vyrešeršovaných fotek jsem odhadl, odkud bude nejhezčí výhled na celé údolí. Měl jsem v plánu, že dojdeme nejdříve tam, vyfotíme údolí s nízkým měkkým světlem, pak dojdeme k vyhlídce Spir II. a odsud pak sestoupáme dolů do údolí a na břehu Rýna pak najdeme nějaké pěkné místo na spaní.

Na parkoviště nedaleko Crestasee (parkování je tam zdarma) jsme ale dorazili s asi dvouhodinovým zpožděním oproti mému plánu, a tak jsem už od začátku věděl, že to budeme muset nějak přizpůsobit. K první vyhlídce to totiž bylo podle Mapy.cz sice jen 6 kilometrů, ale se započítaným převýšením to byl hike na 2 a čtvrt hodiny. Zabalili jsme si krosny a vyrazili. Když jsem pak ale ještě dvakrát špatně odbočil, na mapách jsem si omylu v obou případech všiml až po několika stech metrech a museli jsme se vracet, bylo jasné, že budeme rádi, když stihneme před západem slunce dorazit alespoň na tu první naplánovanou vyhlídku.

Na téhle fotce je velmi z dálky vidět louka, na které jsme nakonec našli tu správnou vyhlídku. Je to to světle zelené místo nad bílým svahem vpravo.

Změna plánů

Nakonec jsme se rozhodli, že se pokusíme najít místo ke spaní přímo někde u vyhlídky. Jenže jsme nevěděli, kde přesně ona vyhlídka je. Eliška mě strašila, že to klidně mohla být fotka z dronu a tudíš žádná taková vyhlídka neexistuje a nepůjde se na ni dostat. Já jsem ale věřil, že fotografie, které jsem viděl nebyly z dronu, a že přibližný bod, odkud byly pořízeny, najít dokážeme. Podle pohledu z dálky i podle mapy se zdálo jako nejpravděpodobnější místo okraj louky, kterou jsme viděli v dálce.

Když jsme konečně dorazili na horní okraj louky, viděli jsme, že na ní jsou dřevěné domky a je ohrazená ohradníkem na krávy. Ze slušnosti jsem se zaptal chlápka, který se kolem nejbližšího domu pohyboval, jestli můžeme louku přejít. Sám nebyl místní a byl tu jen s kamarády na víkend a od vstupu na louku nás odrazoval, že tam prý jsou krávy s telaty a mohly by být agresivní. No, jinou cestu jsme stejnak neměli, takže jsme sice trochu oklikou, ale stejnak na louku vlezli a přešli ji směrem k tušené vyhlídce.

Žádné krávy jsme nepotkali ani nezahlídli, zato vyhlídka byla fenomenální a přesně taková, v jakou jsem doufal. Na malém ostrohu přímo nad prudkou strží jsme si uvařili večeři a o pár metrů dál postavili stan. Snědli jsme si každý porci lyofilizovaného outdoorového jídla a pozorovali červené švýcarské vlaky, jak se vinou po kolejích pod bělostnými úbočími údolí podél Rýna.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Jakub Mařík (@jakub_marik),

Ráno jsme využili betonové korýtko s tekoucí vodou, do kterého jsem se neváhal celý položit. Nasnídali jsme se, zabalili si a vyrazili směrem na vyhlídku Spir II., ze které je také pěkný výhled na údolí. Pak už jsme se vydali zpět k autu.