Náš druhý den roadtripu po Švýcarsku (ten první byla prakticky jen cesta z Prahy) začal na Klausen Passu, kde jsme ze soboty na neděli přespávali v našich dvou campervanech od Campiri. Ráno tedy snídaně a odjezd směrem na Vitznau, odkud jsme měli naplánovanou plavbu lodí od plavební společnosti Vierwaldstättersee Lake Lucerne do Lucernu a zpět s obědem přímo na lodi.
A to se samozřejmě neobešlo bez fuckupů. První nastal už tím, že jsme měli dojezd do Vitznau dost na knop a dorazili jsme reálně asi 9 minut před odjezdem parníku. Měli jsme info, že se dá parkovat přímo u mola, což se ukázalo jako mylná informace, a tak jsme 7 minut před odplutím parníku začali Ester, oba Lukášové a já řešit, kde necháme naše trošku větší auta zaparkovaná. A to ideálně legálně.
Ester nakonec velmi “nešvýcarsky” a proti pravidlům nechala auto na nějakých privátních místech a sprintem odběhli na parník. Já jsem našel místo na parkovišti, ale ve spěchu jsem přečuhoval přes jedno další parkovací místo. Když jsem vystoupil, kolemjdoucí Švýcaři mně velmi nesouhlasně začali komentovat a navigovat, že takto opravdu né a že dostaneme pokutu. Znervózněl jsem a začal přeparkovávat. V tu chvíli mi volala Ester, že parník už s nimi odplouvá – dokázali ho zdržet přesně 2 minuty. Ve Švýcarsku neslýchané. Bohužel to ale nestačilo a já jediný jsem zůstal ve Vitznau.
Aspoň jsem tedy ještě jednou přeparkoval, zaplatil v klidu parkovené, koupil si kredit na švýcarskou simkartu a pak zjistil, že vlastně stihnu za ostatními dojet dalším parníkem o hodinu později, a tedy stihnu i oběd na parníku cestou zpět.
Dobrá věc se podařila, o hodinu později jsme se setkali v Lucernu a o 25 minut později se už v klidu nalodili na zpáteční cestu. Ještě, než jsme vypluli, zastavili jsme se u ochozu, ze kterého byl krásný výhled na strojovnu kolesového parníku. Naleštěné písty, které těsně před plavbou pečliví Švýcaři finálně promazávali a leštili vypadaly impozantně. Když pak tyhle tuny ocele začaly pracovat, byl to koncert a zároveň působící naprosto ladným dojmem. Barevně mi to připomínalo barvy Marvelovského Iron mana, ale s dědictvím průmyslové revoluce a parních strojů.
Na lodi nás ovšem čekalo další neuvěřitelné překvapení, tentokrát už pozitivní. Číšnička, která pro nás měla připravené stoly, totiž nebyl nikdo jiný než Mária Both ze slovenské reality show Farma, se kterou ve stejném ročníku byla i Xénia a Lukáš. Inu svět je malý a o náhody a překvapivá setkání v něm není nouze.
