Jako kluk co vyrostl mezi smrky a duby jsem si bambus vždy spojoval hlavně s reáliemi asijských kung-fu bijáků. Dodneška ho mám zafixovaný i jako mučící nástroj, kdy se jím prý nechali nešťastníci prorůstat zaživa.
Každopádně Japonsko byla moje první asijská destinace a tedy i příležitost vidět tyhle rostlinný kulisy naživo, jinak než v botanický zahradě.
Bambusový háj v Arashiyama je spolu s rudými branami Fushimi Inari a zlatým pavilonem v Kinkaku-ji jedním z nejfotografovanějších míst v Kjótu. Celá oblast Arashiyama začala být populární už v období Heian (794 – 1184), kdy sem začala jezdit japonská honorace, kvůli zdejšímu pěknému prostředí. Netuším jak to tu vypadalo v 11tém století, ale v tom jednadvacátém a v období kdy kvetou Sakury je tu slušný nátřask.
Cesta skrz bambusový háj, dlouhá asi 100 metrů, je volně přístupná po celý den a bez nutnosti platit jakékoliv vstupné. Vede od chrámu Nonomiya k vile a zahradě slavného japonského herce z 30tých let Denjirō Ōkōchi (do té už se vstupné platí, ale dostanete v ceně šálek Matcha tea).
Pokud se chcete vyhnout davům turistů, budete si muset přivstat. Ani mezi pátou a šestou hodinou ranní tu sice nebudete úplně sami, ale s fotografy které tu takto brzo potkáte, budete na stejné vlně a tak si i jednoduše vyjdete vstříc.
Nebo ještě můžete zajít do bambusového háje v chrámu Adashinonenbutsu, který je odsud vzdálený necelé dva kilometry a turisté o něm zatím moc nevědí. Bohužel když jsme tu byli my, byl akorát v rekonstrukci, tak jsme se do něj nedostali.
V Kjótu samotném i okolo něj je bambusových hájů celkem nespočet. Těžko říct, proč tedy všichni míří jen do toho jednoho a nejsou známá zatím žádná další podobná místa. Možná je to dobrý námět, protože koneckonců jde opravdu jen o bambus.
