Po cestě směrem na Budapešť jsme se rozhodli zastavit u Balatonu – letní destinace našich rodičů a prarodičů. Balaton se objevil v tolika hořkosladkých komediích z období komunistické totality, že jsem si nemohl odpustit osobní zkušenost. Našli jsme travnaté prostranství s množstvím vstupů do vody, kde se slunila celkem různorodá společnost. Rozložili jsme se na trávu asi 5 metrů od vody. Patricii jsem vyfotil na jednom z mol, které vedly do vody, ale ani jeden jsme se do vody neodvážili. Příšerný smrad rybiny nás oba tak nějak odrazoval. Upřímně jsem litoval všechny, pro které kdysi tohle byl highlight léta a jediná možná zahraniční dovolená. Fuck off komunismus forever.
V Budapešti jsme toho za jedno odpoledne zas tolik stihnout nemohli, ale prošli jsme si aspoň klasiky jako řetězový most a Castle district s Matyášovým kostelem a výhledem na budovu parlamentu u řeky. Z minula jsem si pamatoval all you can eat bistro a podařilo se mi ho najít i teď – kdyžtak hledejte Gastland Bisztró Oktogon, za nějakých 1200 HUF se najíte dost slušně.
