Zátoku Camasunary jsem vybral, když jsem hledal bothy, ve které bychom strávili jednu z nocí na Isle of Sky. Ta místní vypadala fajn a hlavně vypadalo krásně i její okolí.
Zátoka je populární mezi hikery, prochází tu několik turistických tras a dá se odsud pokračovat například ke krásnému Loch Coruisk. Schválně si najděte fotografie tohodle jezera. Ze zátoky je to k jezeru necelých 5 kilometrů, po nenáročné (tedy kromě místa Bad Step) trase podél pobřeží.
Jinak bothy jsou v podstatě takové turistické noclehárny, kde se dá zdarma přespat. Po Skotsku jich je rozeseto docela dost a spravuje je The Mountain Bothies Association. Na jejich stránkách si můžete chajdy vyhledat a zjistit o nich důležité informace jako je poloha, kapacita, vybavení a pravidla pro pobyt.
Camasunary bothy je asketicky, ale dostatečně vybavena. Jsou tu dřevěné palandy s celkovou kapacitou pro ubytování asi 15 lidí. V druhé místnosti můžete využít dva velké stoly s lavicemi a jednoduchý pult vhodný pro přípravu jídla. Na poličce najdete i malé náhradní zásoby věcí jako jsou svíčky, sirky, čaj, sůl, ale i bomba k turistickému plynovému vařiči, nebo lahev skotské whiskey. Bothy obvykle nemají záchod a tak pokud zcela nevyhnutelně musíte, máte k dispozici rýč a krumpáč. Svou potřebu byste měli vykonat dost daleko od bothy a svůj poklad po sobě zakopat.
My jsme se na cestu vydali od malého parkoviště nedaleko Kilmarie na silnici, která vede do vesnice Elgol. Je to odsud asi 4,5 kilometru po cestě procházející krásnou krajinou a s né příliš náročným stoupáním. Trasu podle Mapy.cz najdete TADY.
V chatě nás přivítal mladý pár z Anglie, který si právě vařil večeři. Co jsem pochopil, tak sem přišli pěšky údolím podél řeky Sligachan od starého Sligachanského mostu. My jsme shodili batohy, teda já krosnu a kluci svoje batůžky a šli jsme si otevřít pivo na pláž. Pak jsme si u stolu rozbalili naše zásoby a snědli večeři v podobě pečiva, šunek, sýrů a podobně. Chvilku jsme ještě vydrželi sedět s pivama, ciderem a Jamesonem a pak jsme zalehli.
Asi ve 4 hodiny ráno mě potřeba vyhnala ze spacáku a musel jsem si jít odskočit na malou ven. Když jsem otevřel dveře z předsíně, ozval se dusot ani né 4 metry přede mnou. Kdybych neměl stále v hlavě, že jsme v divočině, asi už bych tam ležel s infarktem. Vyrušil jsem jeleny, kteří v noci sešli z kopců a pásli se doslova hned na zápraží naší chajdy.
Ráno jsme se sbalili a vydali se na cestu zpět. Zašli jsme se podívat i na starou bothy, která je na opačné straně zátoky a už se nepoužívá. Šli jsme kousek od pláže a bohužel pohled na zátoku zblízka trochu kazí nános vyplaveného plastového odpadu, především starých potrhaných rybářských sítí, přepravek na ryby, bójek a kanystrů.
Nicméně i podle recenzí na internetu, trek ke Camasunary Bay je jedním z nejkrásnějších mezi těmi méně náročnými na Isle of Sky, takže rozhodně doporučuji.
