Mám rád kempování v divočině, ale stejně tak mi nevadí si občas dopřát i trochu luxusnější péči, ubytování a hlavně jídlo. Za tím vším jsem vyrazil do Řevnic.
O některých věcech se na Instagramu ani jinde moc nerozepisuju, ale středa 10. června pro mě jednoduše nebyl úplně šťastnej den. O to víc mě potěšilo, že jsme přes všechny komplikace nakonec i tak večer stihli dorazit na výbornou večeři v restauraci CORSO v Řevnicích (autem je to asi 25 minut z Prahy), kam mě pozvala na ochutnání místního menu Káťa. Tu jinak můžete znát i z projektu Dovýroby za kterým stojí.
Vím že nejsem sám, kdo podle fotografií hodnotí kromě jídla i interiér restaurace. Ten je v CORSU příjemný a vkusý, Štěpánka hned poznamenala, že jí připomíná kavárnu v Římě a nebyla daleko od pravdy – na svědomí ho totiž má italský architekt Luciano Belcapo.
Né že bych musel mít každé jídlo s masem, spíš naopak, ale tady jsem věřil, že když už si maso dám, bude skvěle připravené. A taky že jo. Objednali jsme si kedlubnovou polévku a rybí krémovou polévku, pak hovězí steak ze stařeného krku s bramborami grenaille a zeleninovými tagliatelle a ještě šafránové risotto se sýrem tallegio a fermentovanou zeleninou. K tomu na spláchnutí velmi v pořádku sekt Crémant z německého vinařství Jülg. Otestovat místní kuchyni jsme měli možnost i během snídaně následující ráno a nakonec jsme stihli vyzkoušet i kávu a cheesecake.
Ještě z dob kdy jsem brigádničil ve Stones Catering si dost všímám nejen jídla jako takového, ale i jaký je servis a personál. Musím říct, že i po téhle stránce to bylo naprosto bezchybné. No a nakonec jsem ještě u vedlejšího stolu potkal dalšího pražáka – Zuzku z fotografického dua Everbay.co
Po večeři jsme se ubytovali v pokoji “Eduard”, který je tak jako další pokoje pojmenován po jedné z významných osobností Řevnic. Pro mě jako pražáka bylo trochu zvláštní se ubytovávat takhle blízko Prahy. Navíc když jsem ještě slušnou část života prožil ve vedlejší vesnici, sotva dva kilometry od Řevnic. Ale byl to celkem fajn únik, který se čas od času hodí a pak naopak ani nevadí, že je to z Prahy kousek.
Navíc pokoj Eduard je fakt krásnej. Radek Kudláček mi hned na instastories psal, že by tam někdy rád vyrazil fotit. Jako fotolokace je to rozhodně taky skvělý.
Zvláštně černé, očouzené stěny v tomhle pokoji nejsou náhoda a výstřelek architekta bez souvislostí.. v původním historickém domě (nejstarší dům na Řevnickém náměstí) totiž tahle část vyhořela a architekt se rozhodl odkaz na požár v pokoji zachovat.
Celý projekt CORSO zahrnuje kromě hotelu i residenční část CORSO Pod Lipami, už zmiňovanou restauraci, ale třeba i coworking centrum Meandr. Polovina lidí z Poberouní je stejně tak nějak navázaná na Prahu a tak se není čemu divit, že i úroveň služeb a dalších věcí tu v mnoha případech té pražské zdatně konkuruje. Zajímavý je i původ vzniku celého projektu – do výběrového řízení vypsaného městem Řevnice se totiž přihlásili manželé Petr Kozák s Helenou Vaňkovou, jako investoři, kterým nešlo pouze o zisk, ale hlavně o to, co v daném prostranství vznikne, protože sami v Řevnicích žijí. A nutno říct, že se jim to podařilo uhlídat.
Tak až budete mít cestu kolem, zastavte se. Nebo si sem cestu prostě naplánujte, z Prahy je to fakt co by kamenem dohodil.
