Jedno z nejslavnějších rakouských městeček dosáhlo svého věhlasu díky tzv. Halštatské kultuře, která zde vznikla a trvala mezi lety 800 až 400 před naším letopočtem. Opravdového potvrzení popularity dosáhlo ale až v roce 2012. To totiž městečko zkopírovali Číňani jako developerský projekt pro čínské zbohatlíky.
Městečko zapsané v seznamech UNESCO leží na břehu Halštatského jezera. Ještě do konce 19. století k němu nevedla jiná cesta než lodí nebo po úzké horské stezce. Důvod proč byla tato nehostinná oblast vyhledávána jsou solná ložiska, ze kterých se tu těžilo tisíce let. V okolí tak najdete také jeskynní systémy. Z nich jsou nejznámější Mamutí jeskyně a Obří ledová jeskyně (patří mezi nejrozsáhlejší ledové jeskyně v Evropě), které jsou částečně zpřístupněné i veřejnosti.
Do Hallstattu jsem vlastně ani moc nechtěl. Zvlášť po všem tom hajpu, který se na Instagramu kolem tohoto městečka vytvořil a protože tam za poslední dva roky byl už opravdu každý. Ale Anička sem chtěla. Asi to viděla na Instagramu.
Zastavili jsme se tu na krátkou návštěvu v sobotu odpoledne. Místo na parkovišti jsme naštěstí ukořistili celkem rychle. Chodí to tu totiž systémem – fronta u vjezdu, nula volných míst a za každé auto co postupně vyjíždí je vpuštěno jedno auto dovnitř. Prodrali jsme se standardním davem turistů, chvíli se procházeli a fotili mezi dřevěnými loděnicemi a u jezera.
Pak jsme se snažili najít nějakou restauraci. Paradoxně na to, kolik je tu turistů, nabídka míst kde se dá najíst není moc bohatá. V restauraci s krásnými oranžovými lampiony jsme si z nabídky prostě nevybrali. Nakonec ale vše dobře dopadlo a my jsme s plnými žaludky mohli vyrazit dál.
