Oproti ostatním vodopádům má Kozjak výhodu a nevýhodu zároveň. Je v zařízlé roklině, kam nedopadá mnoho světla, což znamená že zde nebudete mít příliš dobré podmínky pro focení (zvlášť mobilem). Na druhou stranu tu světlo a stíny vykreslují naprosto úžasné scenérie.
Mě roklina na první pohled připomněla scény z Pána Prstenů a atmosféru Středozemě. Na samém konci, těsně před příchodem k vodopádu vede cesta přes několik úzkých můstků, aby se následně vyšplhala na lávku zavěšenou při stěně rokliny asi tři metry nad zemí. Tato lávka pak slouží i jako vyhlídka na samotný vodopád. Stěny rokliny jsou navíc hustě pokryté rostlinami s velkými listy a vypadají jako takové ty populární kancelářské živé stěny. Jen naprosto přírodní.
Vodopád samotný měří asi 15 metrů a rozeklanou štěrbinou, která prořezává strop celé „jeskyně“ dopadá do průzračné tůně. V tůni se dá koupat a když sem dorazíte v době kdy na místo nebudou courat turisté, je to romantika jak víno.
Kozjak najdete necelé dva kilometry od městečka Kobarid v těsné blízkosti Triglavského Národního parku. Když sem pojedete autem, můžete zaparkovat buďto u tzv. Napoleonova mostu, nebo dojet blíž a nechat auto u kempu Lazar. Odsud je to pěšky necelých deset minut, pokud se ovšem po cestě nezaseknete na příliš dlouhou fotopausu na lanovém mostě přes řeku Soču. Díky jeho fotogeničnosti se to může lehce stát.
1 Komentáře