Vodopád Rinka je se svou výškou 105 metrů druhým nejvyšším vodopádem ve Slovinsku. Leží na samém konci Logarské doliny, obklopen vrcholy Kamnických a Savinjských Alp. Dostanete se k němu po asi 15ti minutách chůze (a zdolání asi 90 výškových metrů) od nejzazšího místa kam se dá dovézt autem.
Silnice tu tvoří smyčku, po jejíchž okrajích se parkují auta a alespoň po nás za parkování nikdo nic nechtěl. Za samotný vjezd do Logarské doliny se připravte zaplatit 7 Euro za auto. U parkoviště je také bistro a záchodky. Pro ty kdo pokračují vysoko do hor, je to na dost dlouho poslední možný kontakt s porcelánovou mísou.
Měli jsme v plánu se zastavit u vodopádu a pak pokračovat dál na „Bivak pod Skuto“, což je naprosto fantastický architektonický skvost, který zde zbudovali v roce 2015 podle projektu studentů z Harvardu ve spolupráci se studiem OFIS.
Změna plánů
Cesta na bivak by ale trvala nejméně 4 hodiny, překonat bychom museli stoupání více než 1200 výškových metrů, nebylo zcela jisté že bivak bude volný a obecně naše vybavení zrovna nestálo za moc. Mě se navíc už po cestě k vodopádu doslova rozsypal batoh, když se mu rozjel boční zip. Byl to v podstatě náš jediný dost velký batoh a já jsem ho nacpal doslova „k prasknutí“. Když se přidala ještě zdravotní indispozice Martiny a začalo pršet, rozhodli jsme se, že vodopád nám tentokrát bude muset jako finální destinace stačit.
Přečkali jsme vydatný déšť na terase kavárny s názvem Orlí hnízdo, která visí na skále u vodopádu, dali si svačinu, cvakli pár fotek a vydali se zpět k autu. Navíc jsme měli v záloze jiné neméně poutavé místo – Solčavskou Panoramskou Cestu, takže nás to nemrzelo tolik.
