V téhle bývalé pozorovatelně pobřežní stráže byli jen minulé léto asi tři moji známí. Její prosklený výhled na Sevení moře je už notoricky známý. A úžasný.
Cesta na Lookout Bothy vede klasicky přes pláně a vřesoviště. Auto jsme nechali zaparkované u odbočky k osadě Shulista, kde je malý plac vhodný k parkování. Odsud to je na bothy celkem asi 2,5 kilometru. Zabalili jsme se a vyrazili. Počasí bylo tou dobou opravdu výživné. Obvyklé vytrvalé poprchávání doprovázel na mnoha místech i pěkně silný vítr.
Když jsme dorazili, shodili jsme v chatce bagáž a šli se porozhlédnout kolem. Akorát zapadalo slunce a tak jsme s nízkým světlem fotili útesy, pohledy na chatku i z chatky ven, portréty, potulující se ovce, prostě tak nějak klasiku.
Interiér chatky je prostý ale funkční s pár drobnostmi a detaily z doby, kdy sloužila svému původní účelu. Najdete tu například dalekohled a plakát s vyobrazením různých druhů velryb. Co tu naopak tradičně nenajdete je záchod a k dispozici máte opět jen lopatku, krumpáč.
Dost jsme se báli, že nebudeme jediní, kdo bude chtít v bothy ten večer přespat, ale nakonec jsme měli celou chatku jen sami pro sebe. I tak jsme se ale na postele skládali jen těžko. Místa na palandě jsou pro komfortní spaní 3 osob, v případě nouze maximálně 5, ale to už se k sobě musí nocležníci opravdu dost intenzivně tulit. Jirka tak v noci z půlky balancoval na židlích, kterými se snažil spodní postel palandy rozšířit. Když jsme se ráno dívali do knihy návštěv, zjistili jsme, že to že jsme našli bothy ten den prázdnou, byla opravdu dost velká náhoda.
Večeři jsme měli vymyšlenou jako jednoduše spoustu sýrů, salámů, zeleniny a dalších drobností na studeno. K tomu samozřejmě piva a Jameson. Když se setmělo, zapálili jsme svíčky a pustili si z mobilu hudbu. Venku bylo hnusně, ale my jsme byli v relativním teple a hlavně v suchu. Cítil jsem se dost jako v nějakém dobrodružném filmu. Na takovýhle chvíle se dlouho vzpomíná.
