Podmínkou bylo nemít strach z výšek a zvládnout trochu fyzické zátěže. To mi problém nedělá, a tak jsem se na press trip zaměřený na ferraty v okolí regionu Schladming-Dachstein s chutí přihlásil.
V údolí Silberkarklamm se nachází celkem tři zajištěné cesty a to „Hias“, „Rosina“ a „Siega“. My jsme lezli po té první – Hias, s obtížností stupně D. Tu najdete hned na začátku údolí a nastupuje se na ni po lanovém mostě přes potok. Takže hned na začátku je možné nafotit celkem expresivní fotografie při jeho přechodu. V jejím průběhu se pak překonává lanový most ještě jeden. Bacha na krytky od objektivů, právě pod lanovým mostem jsme (soucitně k jejímu původnímu majiteli) na jednu koukali a i Maruška tu krytku ztratila.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Celková délka ferraty je asi 220 metrů a její zdolání vám může trvat tak 30 minut až hodinku podle toho, jak hodně budete odpočívat, či jak hodně budete muset čekat na ostatní lezce. Recenzi na tuto ferratu si kdyžtak můžete přečíst taky na webu Alpskyvudce.cz.
Cesta už byla o něco náročnější než tzv. „dětská“ ferrata Kala z prvního dne. Z mého pohledu ale i zajímavější. Navíc během dopoledne byla ve stínu, což se při teplotách oscilujících kolem 30ti stupňů vážně hodilo. I tak z nás pot lil dostatečně. Navíc to, že jsme lezli ve stínu bylo lepší i na focení, kdy jsem se nemusel stále vypořádávat s přechody ostrého světla a stínů.
Na ferratu jsme tentokrát vyrazili v pěti – horský vůdce Walter, Eliška (mrkněte na její blog Timetofit, kde už je víc článků z míst, na která jsme spolu vyrazili), Aneta Synková (její pohled najdete na stejnojmeném blogu), Marie (která jinak sama dělá horského průvodce a píše i pro blog Rock Pointu) a já. Jirka si po vyzkoušení dětské ferraty z prvního dne už další výstup rozmyslel a vynechal ho (jeho celkové dojmy z tripu ale najdete na blogu Olympusu).
Malá dramata
Lezl jsem jako poslední, a tak jsem si mohl dovolit vždy nechat skupinu odlézt aktuální úsek skoro na jeho konec, mezitím fotit a nakonec foťák schovat a dolézt celý úsek rychlejším tempem, které mi vyhovovalo víc.
Foťák jsem měl zrovna v ruce i ve chvíli, kdy se Aneta postarala o trochu vzrušení. To když se na jedné ze strmých stěn neudržela a málem spadla. Tedy ona vlastně opravdu spadla, nicméně popruh sedáku se jí zachytil o železný stup ferraty a tak byl její pád dlouhý jen asi 20 centimetrů, místo několika metrů. A kromě roztržených legín a trošku odřeného zadku se nic horšího nestalo. Naštěstí!
Když jsme ferratu vylezli, vydali jsme se k chatě Silberkarhütte. Tam na nás čekala Míša z agentury Tourma.cz, která celý press trip organizovala, společně s Jirkou. K obědu v podobě prkénka plného místních uzenin a sýrů, jsem si dal malinovku a poté co jsme obdrželi diplomy nebo doslova „Průkaz dobyvatele vrcholů“, jsme se vydali zpět k autu.
Ferraty obecně jsou skvělá varianta, jak zažít něco víc než jen výlet a chození. Není nutné pořizovat složité vybavení, stačí vám jen sedák, ferratový tlumič pádu s karabinami, helma, dobré boty a případně rukavice. V konečném důsledku to není drahá výbava, ale pro vyzkoušení se navíc dá lehce někde půjčit. Nebo se pro první zkušenost domluvte s nějakým horským vůdcem, který vám vysvětlí základní principy a vybavení na půjčení vám sežene.
Já jsem o ferratách uvažoval už dřív, a tak jsem rád, že jsem si je konečně vyzkoušel. A nejen je, otestoval jsem i sám sebe a vím, že můžu příště vyrazit na další. A klidně i zas o něco těžší.
