Když jsme se rozhodovali, kam v regionu Schladming-Dachstein vyrazit na západ slunce, od Zrcadlového jezera nás zrazovali. Prý tam západ není dobrý. Měli pravdu, nebyl. Přesto tam vznikly jedny z nejhezčích fotek celého press tripu.

Jezero Spiegelsee je známé hlavně díky tomu, že se v jeho hladině zrcadlí odraz jedné z nejznámějších a nejvyšších hor oblasti – Hoher Dachsteinu a vpodstatě celého Dachsteinského masivu. Na ten jsme se později také podívali.

Od parkoviště u chaty a restaurace Reiteralmhütte, ke které jsme dojeli autem, je to ke Spiegelsee necelé dva kilometry s převýšením asi 200 výškových metrů. Svižným krokem se to tedy dá zvládnou za takových dobrých 40 minut.

Před odchodem k jezeru jsme se ještě v chatě posilnili večeří. Nabídka nebyla zas tak pestrá, ale řízek tu byl naprosto v pořádku. I pivo.

Náš řidič Jarda, který zná dobře místní poměry, si od obsluhy koupil láhev vína na doma. Prý jedno z nejlepších, co se tam dá sehnat. To nás zaujalo! Nakonec jsme odešli s celým kartonem. Pro dobrou náladu jsme si dvě láhve na košt vzali rovnou na výlet k Zrcadlovému jezeru. Návdavkem jsme pak každý dostali od obsluhy ještě panáka šnapsu z borovic. Místní specialitu.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Jakub Mařík (@jakub_marik),

Západ slunce u Spiegelsee opravdu dobrý nebyl. Když jsme na místo dorazili, měli jsme do západu slunce ještě dobrou hodinku, ale jezero už bylo dávno ve stínu. Výhled na jezero je totiž směrem na sever a tak ho při západu i východu slunce stíní okolní hory. Přesto na místě vznikly jedny z nejúžasnějších fotografií celého výletu. Jezero je krásné a poskytlo nám skvělou kulisu pro více než hodinové blbnutí s foťáky. Nejdříve trochu balancování na kameni nad hladinou, ale záhy šly Eliška s Anetou do plavek a s rukami vzhůru se jejich fotka stala mojí nejlajkovanější fotkou z celého tripu.

Mimochodem článek o celém výletě najdete i u Elišky na blogu TADY a u Anety TADY.

Fotili jsme portréty a otevřeli ty dvě lahve vína. No a pak teprve vznikly ty nejlepší fotky. Jarda měl pravdu a víno bylo výborné. Jirka pak zkusil klasickou skákací fotku z kamene v jezeře. Na břehu jsme našli i keříky azalek, jejichž růžové květy dodaly ztemnělým fotkám i nějakou tu pestrou barvu. Maruška s Míšou na nás opět tolerantně čekaly na opačném břehu jezera. Tak jsme už pak raději také vyrazili zpět.

No užili jsme si to. I tu cestu zpět.

Přejít na mapu