Týnuš Třešničková to schytává a prý je to karma. Český Instagram žije neštěstím, kterého si nešlo nevšimnout a které přesahuje online bublinu.

Co se vlastně stalo? Známá česká youtuberka Týnuš Třešničková měla tu smůlu, že byla ve špatný čas na špatném místě a spolu se svým partnerem a ještě několika dalšími hosty se připletla k nehodě v istanbulské restauraci. Kvůli chybě personálu utrpěla popáleniny druhého stupně na 35 % těla. Hrůza.

Co ale následovalo, je v mnoha ohledech ještě horší. Na sociálních sítích se projevily ty nejhorší lidské vlastnosti, kdy se mnozí komentující neštítili přát Týnuš cokoliv z toho, co se jí stalo a minimálně dle svých vyjádření by jí rádi ještě přidali. „Má silikony? Tak to ať shoří.“

V kontrastu k tak hroznému neštěstí to způsobilo zděšení u mnoha lidí, kteří ji buď znají, nebo s ní jen obyčejně soucítí a uvědomují si hrůzu takové události.

Zloba, nenávist, sklony k souzení ostatních, nepřejícnost a strachy, které vyhřezly jsou ale součástí mnohem většího problému, než který by se týkal Týnuš Třešničkové. Přesahují i obecnější problematiku toho, co si lidé dovolí vůči někomu jinému, někomu cizímu, pokud to můžou udělat online.

Nechci se zabývat tím, jestli má Týnuš umělá prsa, nalepovací řasy, hodně makeupu či jak se vizuálně prezentuje. To je absolutně nepodstatné. Nemá smysl řešit ani to, jak je či není uvědomělá, jak se vyjadřuje, k čemu využívá svůj vliv a co svým chováním podporuje. Nalijme si čistého vína, někdo, kdo se chlubí rozhovorem na Aeronetu, největším dezinformačním webu u nás, který v lidech cíleně rozdmýchává nenávist (ironie osudu), asi moc rozumu a uvědomění nepobral.

Nikdo ale není z podstaty zlý. Jen se nachází v různé fázi uvědomění sebe sama, světa a toho, podle jakých pravidel fungují ostatní. Nelze mít Týnuš za zlé, že nemá stejné vidění světa jako já a že její cíle a motivace jsou podle mě povrchní. Třeba se její priority časem změní. V každém případě tyto odlišnosti je nutné tolerovat a respektovat.

Společnost která se odevzdala strachu

Celý problém je v tom, že už se velká část společnosti přestala snažit překonávat svůj strach a sklon k nenávisti. Nemáme dostatečné autority, elity a osobnosti, které by nás k tomu inspirovaly. Těch několik, kteří se o to snaží jen dokola přesvědčují již přesvědčené. Málokdo umí oslovit tu část společnosti, které se to nejvíce týká a která již jakékoliv moralizování odmítá poslouchat, natož přemýšlet nad jeho smyslem. Naopak, existuje čím dál tím víc lidí, kteří negativní lidské vlastnosti zneužívají ve svůj prospěch.

Strach a nenávist se stávají společenskou normou. Politici je dokonce prezentují jako součást názoru, za který je dobré bojovat. Ve výsledku pak v diskusích klidně narazíte na prohlášení „jsem rasistka a jsem na to hrdá“.

Co s tím? Dá se tento vývoj zvrátit? Těžko. Zároveň ale rozhodně dává smysl to zkusit. Je to dlouhá cesta, ale řešení je nasnadě. Náladu ve společnosti tvoří jednotlivci. Jednotlivci, kteří své názory upravují a mění na základě mnoha vlivů. Ano VLIVŮ. A to je i to jediné, s čím můžeme pracovat. Vliv má každý z nás. Vliv mají média.

Na média se bohužel hned z několika důvodů nyní nemůžeme spoléhat. Náš osobní vliv je tedy to poslední co nám zbývá. Naštěstí osobní vliv některých z nás, v absolutních číslech násobně přesahuje tištěné náklady denníků či poslechovost rádií z „holdingu“. Máme MOC. Moc ovlivnit a přispět ke změně k lepšímu.

Možná až s tímto případem si leckdo z českých influencerů uvědomil, kolik zloby a nenávisti je s velkou pravděpodobností i mezi jeho vlastními followers a online “fanoušky”. Ano, je to hrozné. Ukazuje to ale jen opravdový stav společnosti a to, kam se za posledních pár desítek let dostala. Online svět jen tento stav zrcadlí v nepřikrášlené podobě.

Přejme tedy Týnuš brzké uzdravení a pojďme se zamyslet, jak můžeme přispět k uzdravení i celé české společnosti.