Tato náhorní travnatá plošina, která se rozprostírá ve výšce 1666 m.n.m. je známá především díky množství typických pitoreskních dřevěných pastušek a salaší se šindelovými střechami, které jsou rozesety po místních pastvinách. Když jsem našel obrázky téhle malebné krajiny, bylo mi jasný, že to bude top a nerozhodilo mne ani kýčovité HDRko, kterým byly fotky prohnané.

Den kdy jsme se sem vydávali se nám trochu měnili plány, a tak jsme se na místo dostávali až k večeru po odpoledním přejezdu z Triglavského národního parku. Každá ušetřená minuta na dojezdu, kterou mi navigace ukázala, byla pro mě malým vítězstvím. Snažili jsme se stíhat světlo a dostat se na místo před setměním. Měli jsme vážně štěstí, že se nám podařilo trefit cestu na první pokus. Ostatně druhý pokus jsme jednoduše neměli.

Nahoru se můžete jednak škrabat pěšmo, využít lanovku (zpáteční jízdenka vyjde asi na 13 Euro), nebo to objet z východu a dostat se skoro až k osadě Velika Planina jednoduše autem. Když jsme ušli asi 500 metrů, které dělily parkoviště od osady, mohli jsme realtime sledovat, jak se osvětlená část planiny každou minutu zmenšuje. Nechal jsem holky svému osudu, vytáhl foťák a rozběhl se lovit.

V některých salaších tu můžete ochutnat a nakoupit tradiční mléčné výrobky a sýry, jiné si můžete pronajmout a na pár dní se tu ubytovat. Připravte si přibližně 150 Euro za noc (za salaš), v salaši se pak podle konkrétní dispozice vyspí obvykle od 2 do 7 lidí. Pokud tu chcete strávit noc, počítejte s nutností rezervace dostatečně dlouho předem. Oblast je turisticky využívaná celoročně, v létě především pro pěší turistiku, nebo treky na kole a v zimě fungují na místních svazích lanovky a vleky.

Na rozdíl od Triglavského národního parku, kde jsme za sebou nechali tisíce dalších čechů, nejsou zatím ještě Kamnické Alpy a nedaleká Logarská dolina tak profláknuté. Protáhnout si cestu do Slovinska o těch 35 kilometrů ale rozhodně stojí za to.

Přejít na mapu