Tuhle poušť jste mohli zahlédnout v mnoha filmech, ať už to byly Star Wars, Lawrence z Arábie, Prometheus, Transformers, Marťan, John Wick či mnoho dalších. Ve mě asi zarezonovala hlavně nová Duna, která měla premiéru v roce 2021 a krajinu Wadi Rum opravdu maximálně vytěžila. Navíc se soundtrackem od Hanse Zimmra to bylo vizuální, zvukové a obecně estetické porno.
No a zažít tohle místo naživo není o nic menší. Je to prostě síla. Výhledy, barvy, tvary, ten prostor a hloubka krajiny, dramatičnost. Za návštěvu Wadi Rum jsem z celého výletu do Jordánska asi absolutně nejvděčnější a jestli do Jordánska pojedu někdy znovu, tak bych změnil jen to, že si na prozkoumávání téhle nádherné pouštní krajiny nechám o dost více času. Aspoň dva dny. Bylo by skvělé mít čas vyšplhat na některou z místních hor a podívat se na to celé trochu svrchu.
Wadi Rum leží na jihu Jordánska, asi 40 kilometrů východně od přístavního města Akaba, které je na břehu Rudého moře. Údolí se rozkládá ve výšce přibližně 800 metrů nad mořem a některé hory pak převyšují tuto úroveň až o 1000 metrů. Horninou, která tu tvoří většinu skalních útvarů je pískovec s různými příměsemi železa. Pod sedimentálními pískovcovými útvary pak je žulové podloží.
Na skalách ve Wadi Rum se nachází asi 25 000 tzv. Petroglyfů, což jsou různá vyobrazení, rytiny a ranné ukázky písma. Ty ukazují, že oblast byla osídlena již po dobu asi 12 000 let. Průvodce Fadi nám pak speciálně ukazoval vyryté obrazce velbloudů, které podle směru hlavy ukazovaly směr karavanám. V Antických dobách totiž údolím procházela důležitá obchodní cesta, která spojovala Orient s Římskou říší. I díky tomu místní obyvatelé (Nabatejci) poměrně dost prosperovali. Nabatejci jsou národ arabského původu a jsou to ti stejní, kteří později, když z oblastni Wadi Rum odešli, vybudovali světoznámou Petru a její skalní hrobky a obydlí. Chráněné území Wadi Rum je od roku 2011 zapsáno také na seznamu světového dědictví UNESCO.
Jak už jsem říkal, pro mě to byl vizuálně naprostý vrchol celého Jordánska. Nejdříve jsme měli projížďku na korbě offroadů s několika zastávkami, výhledy, zajímavostmi – jako již zmiňovaní vyrytí velbloudi, nebo například kaňon, kde sídlil Lawrence z Arábie. I jízda na korbě offroadů byl adrenalinový zážitek sám o sobě (pro sestřih videa Jordánska a i z Wadi Rum kdyžtak mrkněte na Reels na mém Instagramu). Následně jsme zastavili uprostřed pouště, kde jsme sledovali západ slunce a naši řidiči nám připravili v konvičce na ohni beduínskou whiskey, tedy čaj.
Když jsme po západu slunce dorazili do kempu a ubytovali se, ještě nás po večeři čekalo pozorování hvězd. To bylo za mě naopak to nejslabší z programu, co jsem zažil. Mysleli jsme, že to bude nějaké romantické plácnutí se do písku v poušti, kde si k tomu třeba dáme něco k pití a budeme zírat na hvězdy. Realita ale byla jiná. Začalo to obecnou přednáškou o naší sluneční soustavě a galaxii, a přesto že slečna přednášející byla vážně vtipná, nebylo to něco, co bych v tu chvíli chtěl dělat. Pak nás dovedli k několika impozantním dalekohledům, teleskopům, které byly každý namířen na nějakou hvězdu, či jiný vesmírný objekt. Reálně jste pak prostě viděli zářící hvězdu o něco víc zblízka. Nakonec jsme ani nevydrželi do konce a z programu odešli.
Druhý den brzo ráno jsme vyrazili na velbloudy, a to bylo naopak skvělé. I když celá vyjížďka byla relativně krátká, asi na půl hodiny, protože jsme ani neměli více času, všichni si tenhle trochu nevšední zážitek užili. A pak už jsme vyrazili směrem k Rudému moři. Do Wadi Rum se ale někdy rád vrátím.
Až se sem při svém cestování vypravíte, přidejte ke svým fotkám na Instagramu taky hashtag #scoutingplaces nebo #scoutandthecity a nebo mě tagněte, ať se i já dozvím, že jste tu podle mého článku byli. Díky.
