Hradby tohoto starodávného města si určitě budete pamatovat z nejednoho filmu. Těch se tu točilo už více než 20 a kromě filmů jako Mumie, Gladiátor či Prince of Persia se tu natáčelo i dost scén mého oblíbeného seriálu Game of Thrones.

Opevněné město najdete v údolí Ounila v podhůří Vysokého Atlasu. Domy a hradby jsou vystavěné z nepálených cihel z červeného jílu, což je tu typický stavební materiál. Díky filmařům se město relativně často opravuje a částečně i dostavuje, takže na rozdíl od podobných městeček jinde v Maroku, nechátrá tak rychle.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Jakub Mařík (@jakub_marik),

První zmínky o Ait Ben Haddou se datují už do roku 757, stavby z té doby již ale dávno neexistují a nejstarší dochované stavby, které zde můžete vidět v současnosti, jsou pravděpodobně ze 17.tého století. Od roku 1987 je město také součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Pro nás to byla jedna z must have zastávek. Nejdříve jsme se zastavili asi kilometr od města a prošli se od aut na ostroh nad údolím, odkud byl krásný výhled na celé město v dálce. Pak jsme dojeli ten zbývající kilometr, zaparkovali naše Dustery a vydali se městečko projít po svých. Neplatí se zde žádné vstupné a vše je celkem volně přístupné, takže si opravdu můžete volně procházet všemožné křivolaké uličky, schůdky a průchody. Celé město je poměrně rozlehlé, takže i když je to oblíbená turistická destinace, můžete tu najít spoustu zákoutí a fotit si tu v klidu bez toho, aby vám někdo lezl do záběru.

Z města jsme se vraceli akorát v době Zlaté hodinky, kdy se ulicemi města rozlilo nádherné nízké světlo. To znamenalo jediné – fotošut. S Lenkou jsme se průběžně zastavovali a fotili v uličkách města a pak i v suché a prašné části koryta říčky Asif Ounila, která kolem protéká. Prach vířený poryvy větru a prosvícený zapadajícím sluncem dokresloval nádherné obrazy.

Po prohlídce města jsme si sedli na terasu malého café s vyhlídkou na celý pahorek a objednali si večeři. Opět Tajine, nicméně zpětně jsme na tento vzpomínali, jako na jeden z nejlepších, co jsme v Maroku jedli. Zvlášť ten s kuřetem na citrónech byl výborný.

Kdybyste se sem taky vypravili, přidejte ke svým fotkám na Instagramu hashtag #scoutingplaces nebo #scoutandthecity, ať se i já dozvím, že jste tu byli podle mého článku. Díky.