Kaňon Dadès Gorges najdete vzdušnou čarou necelých 200 kilometrů východně od Marakéše. Vytvořila ho řeka Dadès, která pramení na pomezí pohoří Atlasu a Antiatlasu a po asi 350 kilometrech se na okraji Sahary stává přítokem řeky Draa. Stěny kaňonu se šplhají do výšky 200 až 500 metrů a jsou tvořeny převážně sedimentárními horninami jako je pískovec a vápenec. Tyto sedimenty mají původ na dně Jurského moře, odkud je následně vyzdvihlo alpinské vrásnění.
Jednou z atrakcí jsou i zajímavě formované skály u vesničky Aït Arbi. Pokud pojedete z jihu, tak je to v podstatě začátek celého údolí a byla to i naše první zastávka. Po krátké procházce jsme pokračovali dál.
Údolí má celkem asi 150 kilometrů. V místech, kde se rozšiřuje najdete oázy a vesničky s množstvím Kaseb (marocká hliněná pevnost). Těch je tu tolik, že se mu dokonce přezdívá „Údolí tisíce Kaseb“. Kolem vesnic tu uvidíte i rozsáhlé sady, kde se pěstují hlavně mandle, datle a palmy. Jižní část údolí je známá také díky pěstování růží, využívaných na výrobu růžové vody.
Silnice v údolí šplhá mnoha serpentýnami a překonává horské pasy. Výhled na ty nejznámější a fotogenické serpentýny, které najdete na mnoha fotkách z Maroka, si můžete užít z terasy Café & Restaurantu Timzzillite Chez Mohamed, visícího na ostrohu nad nimi. Obsluha se tu sice tvářila že ji opravdu neskutečně otravujeme, ale čaj měli dobrý.
Na jiných místech se naopak řeka zařezává do skal ostře a vznikají zde úzké kaňony. Jeden z pěkných, kde jsme se také na chvilku zastavili, je kousek před Camp Hôtel Berbère de la Montagne.
Dál jsme pokračovali až k vysílači nad vesničkou Tidrite. Na turistických mapách od Seznamu jsem si našel, že by tam měly být pěkné výhledy. A taky že byly. To byl náš nejzazší bod a odsud jsme už vyrazili údolím zpět.
