Hora Pilatus byla jednou z prvních atrakcí našeho letního roadtripu do Švýcarska s Terezou, Petrem a Kateřinou, na který jsme vyrazili campervanem od Egoé.
Na Pilatusu je hned několik zajímavostí. Nás čekala jízda dráhou Pilatusbahn, nejstrmější zubačkou na světě, oběd v horském hotelu a pak program v lanovém parku Fräkmüntegg s přespání v zavěšených stanech.
Takzvaná ozubnicová horská železnice Pilatusbahn má v nejstrmějších místech sklon až 48 %. U její spodní stanice, která leží u Lucernského jezera v obci Alpnachstad, jsme měli sraz se Šárkou, domluvenou průvodkyní od Switzerland Tourismu, která pracuje právě pro turistickou destinaci Pilatus.
Samozřejmě jsme se na cestě zdrželi a domluvený čas jsme nestíhali. Šárka ale naštěstí dokázala naše jízdenky přebookovat, takže jsme mohli jet hned dalším vlakem. Jízdenky se musí bookovat hodně dopředu a na konkrétní čas, protože kapacita zubačky je omezená.
Samotná jízda je pěkný zážitek, doporučuju pokusit se získat místa v prvním kupé, odkud budete mít výhled i dopředu přes kabinu řidiče. Zubačka šplhá po příkré trase, překoná převýšení celkem 1629 výškových metrů a vám se otevírají postupně krásné výhledy na Lucernské jezero a okolní štíty. Vrchní stanice pak leží těsně pod vrcholem hory ve výšce 2132 metrů nad mořem.
Podle dávných středověkých legend žil na hoře drak, toho mají dnes ve znaku okolní sídla, ale i samotná místní turistická destinace a dráha Pilatusbahn. Samozřejmě v typické rudé barvě.
Vrchol hory je také součástí švýcarského opevnění a obranného systému, z nějž přímo z vyhlídkové turistické terasy můžete vidět radarovou stanici. My jsme hned po příjezdu zamířili do místní restaurace horského hotelu Pilatus-Kulm. Ochutnali jsme několik švýcarských specialit, a pokračovali na Fräkmüntegg – mezistanici visuté lanovky, která na Pilatus vede z opačné strany hory z obce Kriens.
Na Fräkmünteggu nás Šárka předala do péče obsluhy lanového parku, kde jsme měli asi 2 hodiny na to vyzkoušet si různé atrakce a trasy. To se bohužel neobešlo bez menší nehody, respektive dvou. Sice jsme dostali dost jasné bezpečnostní instrukce, ale na ziplině, na které si člověk měl sám přibržďovat, kdyby se to rozjelo příliš rychle, jsem to přibržďování trochu podcenil a napálil to docela v rychlosti zádama do žíněnek na konci. To ale bylo nic proti tomu, jak si to nechala rozjet Kateřina, která si pak na konci ve velké rychlosti třískla hlavou a tváří do kladek, které měla před sebou. Vypadalo to hrozivě. Naštěstí ale nevznikla žádná tržná rána a i vybarvení modřiny bylo o dost menší, než jaké jsme po tom karambolu čekali. Jinak ale přesto, že tyhle atrakce obvykle nevyhledávám, tak to bylo super zpestření výletu.
Po večeři z grilu jsme si ještě vypili víno, kochali se pohledem na neuvěřitelné hvězdné nebe, na kterém zrovna padaly hvězdy a já jsem zahlédl asi nejjasnější padající hvězdu v životě. I vysprchovat se tu byl zážitek, protože sprchy byly otevřené v reálném protiatomovém krytu/bunkru se 40 centimetrů tlustými betonovými dveřmi. Pak už jsme šli spát do zavěšených stanů. Po pravdě, stany zajímavé, ale moc dobře se v nich nespí, klasický stan přikolíkovaný k zemi udělá službu lepší. Ráno jsme se probudili a po snídani vyrazili přes vrchol Pilatusu zpět k parkovišti, našemu autu a za dalšími švýcarskými dobrodružstvími.
Pokud se na Pilatus při svém cestování po Švýcarsku taky vypravíte, ke svým fotkám na Instagramu přidejte kdyžtak hashtag #scoutingplaces nebo #scoutandthecity a nebo mě tagněte, ať se i já dozvím, že jste tu podle mého článku byli. Díky.
