Stavbu kmenného mostu, který vede ke zřícenině skalního hradu Neurathen, inicioval saský král Friedrich August II. v roce 1851. Pískovcový most nahradil starší dřevěný vyhlídkový most z roku 1826.
Vyhlídky kolem skalních útvarů Bastei začaly být populární už na začátku devatenáctého století. Místo se objevilo v prvních průvodcích, začali se sem vypravovat turisté a v roce 1812 tu otevřel řezník z Lohmen první stánek s občerstvením. Wursty později nahradila regulérní výletní restaurace s možností ubytování a dnes zde funguje moderní panoramatický horský hotel postavený v letech 1975-1979.
Z vyhlídek kolem Bastei se otevírají krásné pohledy do údolí Labe a na stolové hory Lilienstein a Pfaffenstein. V dálce můžete vidět i další zajímavost, skalní pevnost Königstein. Na opačné straně pak lze pozorovat bohaté pískovcové skalní útvary Národního parku Saské Švýcarsko.
Já jsem tu byl už celkem třikrát. Poprvé v zimě s Adélou po cestě do Berlína, podruhé na jaře roku 2018 s Aničkou a po třetí jsme se tu rozhodli přespat pod širákem s Radkem a Nikolou. Fotografie jsou z těch dvou posledních návštěv. Jinak krátké praktické info, vstup na most je zdarma, platí se jen parkoviště a jak je drahá restaurace netuším.
Při poslední návštěvě jsme sem přijeli už v noci, sbalili si batohy a našli místo na spaní na jedné vyhlídce přímo naproti Bastei bridge. Na konci dubna už bylo celkem teplo a tak noc proběhla bez problémů, zvlášť v mém péřovém spacáku Warmpeace s komfortem do asi mínus sedmi stupňů pod nulou. Vzbudili jsme se v 5 ráno a začali vyhlížet první paprsky sluníčka. Za chvilku za námi došel i Radkův kamarád Honza Francis, kterého jsme náhodou potkali předchozí den na Carolafelsenu a který přijel se svým obytňákem.
Panáček v zelené kamizole
Fotili jsme Bastei, fotili jsme se navzájem, prostě jsme byli tři zaujatí fotografové. Vypravili jsme se prozkoumat i další vyhlídky a Nikolu jsme nechali spát. Když už jsme se pomalu začali vracet z té vzdálenější vyhlídky, všiml jsem si chlapíka v zeleném mundůru s fotografickou brašnou přes rameno, který nám šel vstříc. Nejdřív jsem si myslel, že je to také fotograf, ale když jsem viděl jeho pohled a hlavně nášivku na rameni, bylo mi jasné, že tenhle fotograf tu má jinčí pravomoce.
Díky urputnému zapírání spaní na místě a díky výmluvnosti Honzovi německé přítelkyně na telefonu jsme nakonec vyvázli jen s napomenutím a strážce parku nás odsud vyprovodil pryč. Asi si myslel své, ale my jsme byli rádi, že nás to nestálo pokutu v Eurech.
Až se na Basteibrücke vypravíte vy, přidejte k jeho fotkám na Instagramu hashtag #scoutingplaces nebo #scoutandthecity, ať se pak i já dozvím, že jste tam byli podle mého článku. Díky.
